A po uplynutí tohoto víkendu už nebude žádná slečna Rizell

12. září 2012 v 22:38 | Rizell |  Moje řečičky

Víte, že poslouchat za dveřmi se nemá?! I když je to pouze náhodou... občas uslyšíte slova a věty, které Vám propíchnou srdce skrz na skrz... jak slova, tak lehce nám vycházející z út, dokážou mít drtivý účinek bez toho, aniž by byla použita hrubá síla... ano, slova opravdu vládnou neskutečnou mocí...
za pár měsíců mi bude kráných dvacet let... bylo mi patnáct, když mi kamarádka založila blog... to, co bylo zprvu bráno za hloupý výtřelek, si nakonec našlo místo v mém životě... především psaní, kterému jsem se oddala celým svým srdcem a bytostí...
kam se chci tímto dostat?
moje přezdívka vznikla když mi bylo asi 9 nebo 10let... prostě jsem si trošku zkomolila jméno mé oblíbené postavy Rizzo z Pomády... od té doby se Rizell stala částí mě... podepisuji se tak, spousta lidí mi tak říká...
ale dneska jsem... prostě se něco stalo...
a.. já se rozhodla, že zničím vše, co činí Rizell Rizell...
před chvilkou jsem dopálila poslední papír... koukala jsem více než hodinu na plameny, jak si lačně smlsávají na mých rukopisech... básničkách, úvahách, povídkách, filosofických poznámkách... chtělo se mi brečet, ale nebrečela jsem...
teď se cítím... nevím, chvěji se... než jsem se rozhodla podpálit první papír, zavolala jsem svému bývalému příteli... nyní kamarádovi, který je mi vždy po boku, když to potřebuji... když jsem mu řekla, co chci udělat.. napřed nastalo hrobový ticho a pak jeho- to neuděláš! to nemůžeš! nedělejto! Riz...
a přeci jsem to udělala...
moje jméno je Peťa..
a asi by to tak mělo i zůstat...
pro dobro mého okolí...
už nedokážu snášet, jak moje rodina trpí... kvůli mně...
nevím, kdo to řekl, ale pamatuji si jedno moudro- není těžké obelhávat okolí a ospravedlnit se za to, ale před vlastním svědomím jsou výmluvy a lži k ničemu... obelhávám jenom sama sebe...
trochu tragiky nakonec- přestala jsem na okamžik být sobecká, rozhlídla se, jak trápím svoji rodinu a rozhodla se vzdát sama sebe... nebo jedné části sama sebe...
hloupé, ironické, nepochopitelné...
vážně jsem to ale udělala..
zabila jsem Rizell
teď už ji budu jenom zazdívat, jelikož už tady není... nejsu jí...
zůstala mi jenom... rána? bolest? prázdnota? nazvěme to raději jakousi mezerou... vzdání se zhruba půlky svého života...vlastně to tak časově těmi léty i odpovídá... jako by ani nebyla...
už tam prostě navždy bude ta mezera... a snad ji něco v budoucnosti vyplní...
Peťa vražedkyně, zrádce vlastního myšlení, srdce, pocitů...
sbohem Rizell, sbohem psaní..
sbohem lidi...
bylo mi opravdu krásně, když jsem mohla po nocích klikat za svitu lampičky na čudlíky klávesnice a sledovat, jak na obrazovce vzniká příběh... bylo to nepopsatelné, když jsem seděla na trávě nebo pozorovala lidi a začala vymýšlet básničky... ten pocit žití, kdy přemýšlíte, co napsat dál a mezi zuby drtíte tužku... ten pocit pýchy ze sebe samé... bylo to krásné...
děkuji... budete mi chybět, i když to nikdy neřeknu nahlas...
takže plány na nedělní půlnoc- zánik blogu...
tak naposledy- mějte se famfárově, prdíci *úsměv *
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama