Srpen 2011

Ze strachu opouštím

30. srpna 2011 v 21:04 | Rizell |  Moje řečičky
Co se to ve mně odehrává? Proč mi hlavou bloudí tyto otázky?! Neměla bych být přešťastná? Vždyť ti dva čekají miminko. Miminko! Dítě zplozené z lásky, tvorečka, který zpečetí jejich pouto. Tak proč se nedokáži plně opřít o to štěstí?! Je to závist?! Žal?! Povzdech?! Smutek?! Lítost?! Že ta osoba bude mít všechno, o čem jsem kdy já snila, s osobou, která mi kdysi toto všechno nabídla?! S osobou, jejíž lásku jsem odmítla. Pohřbila ze strachu, že v lásce se dává, nejen bere. Ze strachu, že láska někdy bolí. Ze strachu, že když se posunem dál, nečeká mě tam už nic krásnějšího. Odhazuji všechno jen a pouze ze strachu! A proto mám strach ze sebe samotné! Bojím se, kam až mě ten strach může dovést! Čeho všeho se dokáži na tomto světě vzdát, pro chvilkový pocit bezpečí, nehledíc na pozdější lítost! Dohání mě to k šílenství! Stačí být chvilku o samotě a myšlenky se samovolně rozběhnou k minulosti, ke všemu, čeho je mi neskutečně líto. Jako by se mi má vlastní hlava snažila naznačit, že všechno, co jsem udělala, ničí nakonec jenom mě, jelikož ostatní dokáži zapomenout na to, co bylo. Ale já ne! Já se neustále ocitám znova a znova v těchto sítích vzpomínek, stále více se mi omotávají okolo hrudi a nepovolují ve svém stisku. Možná se tím vším jednou zadusím....