Březen 2011

Umřela jsem...

3. března 2011 v 18:48 | Rizell |  Moje řečičky
Bylo to jako se ocitat samotná v lese a lekat se neznámých zvuků. Pohled se neustále stáčel do temných houštin, srdce hlasitě bilo a dech byl mírně přerývavý. V hlavě dunil mohutný vichr a na uši doléhal tlak. Neříjemně zvlhké ruce drtily cár mikiny jako nějakou zbraň schopnou k použití. Opět, podivné mrazení kolem bederní páteře, pocit, že v širém okolí rozhodně nejste jediná bytost. Bytost schopná řádně promýšlet zvrácené plány a v rámci možností je i uskutečňovat. Husí kůže na krku a oschlé rty toužící po kapce vody byly snad jediná myšlenka na život.
Dokud se neobjevilo to beztvaré zvíře, zvíře bez pařátů, bez tváře. Pouze s uměním přenášet na svoji obět pocit strachu, nelásky k sobě samé. Nenávistné myšlenky, stejně tak i sebelístost nad vlastní osobou přerostly v nicotnost. Tak nicotná, nijaká. Prázdná. Ne svá, osobitá. Žádná osoba, jen schránka. Bezduchá mrtvola. Mrtvá Rizell, vysáta životem.
Make a wish, my dear. Give me your soul and leave me alone. Without regret... Just with smile on your handsome face...