Únor 2011

Zdravím, prdíci... opět jen na otočku...

20. února 2011 v 16:01 | Rizell |  Moje řečičky
no... jdu Vám opět naslibovat hory a doly, zlatě tekoucí potoky a blablabla.... na diamanty možná taky časem dojde..
ne, šla jsem vám jenom říct, že příští nedělu bych měla dodati novou kapitolu... ano, po roce a půl, možná i více, ji konečně přidám... nemohu vám říci, zda- li se máte těšit, že bude dobrá, vlastně ani nevím, zda ji někdo bude číct, jelikož mi semka už nejspíše nikdo nechodíte... 
jenže já se nevzdám...
už nemám sílu něco vzdávat...
bojuji momentálně s několika věcmi, takže ten blogís je jenom taková bokovka, ale což..
pravda je taková, že na pc nechodím nějak často- ok, lež * mrkne * 
chodím na fb, toť asi vše...
přestalo mě bavit sledovat seriály.. ale snad se to podá...
ve škole furt píšem testy a je to opravdu na podělání...
nemám čas se ani dostat do knihovny..
kolikrát nemám čas ani na svého přítele, zanedbávám své kamarádky a kamarády...
zanedbávám odepisování mailů...
nemám čas sama na sebe... je to dlouho, co jsem se naposled válela ve vaně..
a to mi doktroři říkají- nespěchejte, relaxujte, nestresujte se...
jenže, ono to nejde... moc věcí a akcí, málo času...
navíc jsem zamilovaná a snažím se odmilovat, ale o tom jindy...
musím končit... takže se zatím mějte a nezdrhejte mi... 
tohle počasí nenávidím, nemám pak hezkou náladu...
je to všechno strašné... nemám vůbe čas...
a zhubnu!!! tři kila... tak mi držte palečky, ok???
bye bye... pac a pusu..
vaše Rizell...
lattéčko

Slunce

1. února 2011 v 19:07 | Rizell |  Básničky

Občas cítím slzu stékat,
horkou pěkně  po líčku.
Vnímám také bolest vlastní,
v tom svém malém srdíčku.
Dále říct bych, vám by měla,
že i já mám občas dny,
kdy snad každá věta padlá,
zvládne zbortit ty mé sny.
Nic však na plat, to se stává,
není nutné chtít to vzdát.
Ať si každý den zle tváří,
slunce vysvitne vždy skrze mrak.