Srpen 2009

NNTJSZ- 8 kapitola

28. srpna 2009 v 23:52 | Rizell |  Nic není tak, jak se zdá
tak tu máte po dlouhé době kapitolku... není nijak valná a ani záživná,a el co se dá dělat... snad vás tak neodrazuje prodleva mezi přidáváním, ale nemám tolik času na psaní dlouhých příběhů.... mějte se hezky a chci tuto kapitolu věnovat jedné slečně, i když ji neznám... tedy toto je sepsáno kvůli Alisha Trianel Fare

oznámení

28. srpna 2009 v 20:23 | Rizell |  Moje řečičky
tak, miláčkové... dnes očekávejte kapitrolku, jelikož jsem ji vám včera sesmolila a dnes ji pouze dokončím...
jiank co jsem před chvilkou vymyslela....
Na přítele se mrač, on to pochopí. Na nepřítele se usmívej, ten to nepochopí.
kdo nechápe navadí, my víme své

Hledám!!!

27. srpna 2009 v 21:37 | Rizell |  Moje řečičky
tak jsem se rozhodla, že to takhle prostě semka napíšu...

takže musí být milý, dochvilný. Musí snášet moje nálady, řečičky. Nesmí být nudný a příliš usedlý. Chtěla bych, aby mě chápal a snažil se ve mě vidět i to, co nedokáži říct. Měl by mít dostatek času, který by využil jenom pro mé potřeby. Samozřejmě velikou představivost a fantasii. Měl by mě respektovat a mluvit se mnou jako se sobě rovným. Nejlepší bude, když si budem dokonale rozumět. Měla by to být ta část mé duše, která není příliš dokonalá a tak bychom se skvěle doplňovali a tvořili vynikající duo... měl by mě mít rád a další....
tak, přesně takového správce svého blogu hledám.
člověka, který vytvoří vše tak, jak chci a přitom to doplní svojí fantasií( pokud se to bude Rizell taky samo že líbit) a ochotně s ní bude o všem mluvit a nenechá ji na holičkách. Prostě dokonalej parťák.
jestli někdo takovej existuje, tak se mi může ozvat na mail... já ho neukousnu.... chtěla bych vědět něco o něm samým a jeho grafickým umění... takže zájemci- nehrozte se..

ŽNM- prolog

25. srpna 2009 v 21:15 | Rizell |  Život na moři
zamilovala jsem se do mořských vlků... zaujalo mě to téma.... steně jako indiání, na které se hodlám také v nové povídce zaměřit

Nenávidím oplzlý chlapi, kteří mi čumí na prsa

24. srpna 2009 v 20:38 | Rizell |  Moje řečičky
haa.... grrr... dneska mi autobusálk ani málem neprodal jízdenku... proč??? jelikož se mu pohled zarazil na mém hrudníku.... ano na mémémémém.... aaaaa.... * vrčí a zabíjí pohledem * co fakticky nesnáším je, když mě někdo okukuje a zvlášt tímto způsobem... a to sem ani neměla výstřih ani ten nejmenší.....
no nic, od oplzlého inciodentu dále.... haha..... mám spálené tvářičky a to fest...... facebook frčí jako když má kráva zácpu a tak se fotky z dnešního dne nedostávají do světla reflektorů.....
ano, dnes jsem vykoupaná jako nikdy a navíc, naše pornoagentura, kterou mám s jedním typanem neznámým a tajemným panem Em., si mě z mé vlstní vůle vybrala za hlavní děvku.... hahah.... kdo uvidí fotky, tak zjistí proč, hlavně, když Riz stojí pod basketballovým košem, tak, jak ji rodiče stvořili.... jo, já říkala, že se jednou dostanu k pornu a já mám vždycky pravdu.... * směje se *
prostě jsem prožila nádherně dokonalý den s Tess a Katie.... huaaaa... repete děvčata
jinak, díky Will, ale tvého chlapáka nechci.... já budu hledat děvčata, jelikož chlapi o mě nestojí....
jinak, začnu něco dělat, přes prázdky vždycky naberu....
začnu ignorovat proklatě dokonale rozkošného Jiřího a budu myslet na něco jiného....
nebudu naštvaná na svého chlapa, že se ostříhal podle mého skvěléhho popisu.... aaaa.... zabite ho, takový krásný vlásky to mělo a tak mužně a elegantně vypadal a ted pouze omládl a vypadá divočejc, rozvernějc a pubošsky.... aaaaa...
půjdu se sprchovat....
napíšu mému houslistovi panu Neznámému sáho dlouhý majlíček...
namažu se krémkem.....
zastřelím toho vyrušovatele, co mi sedí za zadkem a čte si to, co píše....
momentálně mu něco ukousnu, jelikož mě píchl mezi žebra....
chvilka napětí....
asi ho zmlátím, jelikož mě zlechtal a já..... tatííííí..... * směje se *

tak a teď ta užvaněná slečinka končí, jelikož stále kecá a to není vhodné.... přejte jí krásnou smrt ulehtáním...... ta malá potvůrka kouše.... kdo chce vidět Peťku na lopatkách, napiště mi na mail, má sestra ráda dokumentuje..... D.

Mám šaty do tanečních

22. srpna 2009 v 0:32 | Rizell |  Moje řečičky
haha... tak si Rizell zavirovala počítač.... nejvíc mě bolelo, že čtyři roky mého života schovávané do tajné složky jsou tak nějak ztraceny.... moje myšlenky, povídky, básničky, fotky, dopisy, obrázky, postřehy, prostě všechno..... to všechno ve mně vyvolávalo prázdné místo v dušičce, jako by mě kus bylo urváno.... obrečela jsem hlavně fotky s mým Bráškou, to bylo nejhorší na celé čáře.... a tramtadadá, miluju toho geniálního zakoukance do počítačů.... jen díku němu mám vše zpět, prý viděl, jak jsem z toho neštěstná, tak nad tím ztrávil několik nocí a vše zachránil.... málem jsem ho štěstím udusila.... bylo to krásné....
jinak, opravdu nemám moc času, stále někde lítám....
dnes jsem se nechala svést na motórce až před obchod a tam si za asistence tatínka pořídila šaty do tanečních, jsem z nich naprosto unesená a navíc, všichni mi říkají, že mi moc sluší, což já naprosto rostu lidičky, takový komplimenty, až se červenám.... šatičky hmm,, mnam.... jsou dokonalé.... pak jsem byla navštívit kamaráda a tak jsme chvilku pokecali zatímco tatínek šel ještě něco vyřídit a pak přišel i on a kecal nám do debaty....
pak zase do Brna se sestrama.... sice jsem tam byla včera s Tess, ale to jsem si pořídila jenom tílko a tužku a zážitky.... dnes to bylo báječné.... dokonce jsem i za litr sehnala kalhoty a to pěkný..... se ségrama jsme se furt řehtaly a těšila jsem se na večer, jelikož jsem měla vidět setřinýho přítele a jít na koncert, bohužel už v šest se mi naprosto klížily oči a já jela domů, jelikož sem málem usla.....
zítra mě čeká návštěva babičky a snad i večer taneční zábava a v neděli Horkýže slíže, huhuhuhuhu.... mazeček tlmeček.... jinak vám nic nepovím.....
snad jen, díky Will za přání k svátku....
připravila jsem nové kapitolovky a dokonce i kapitolu....
jsem přepapaná čolokádama....
jsem nehorázně nezamilovaně zamilovaná...
smrdím cigárkama, asi bych měla s tím zlozvekem skončit...¨
mám neskutečně skutečnou chuť na vodnici...
nechce se mi spát a miluju svoji peřinku...
docela bych chtěla provést noční koupání....
nejdu na Jethro Tull a móc mě to mrzí....
jsem plná nekterinek....
zítra je v TV Tenkrát na Západě a já jej neuvidím a ten film fakt můžu....
právě jsem zjistila, že to co mě na začátku studilo do obnažených noh byly noviny....
nestihla jsem koupit na dívku Parfém příběh vraha.....
mám málo kreditu a to jsem ho dostala v nedělu....
chci do Prahy na nákupy....
nechci být jedináček....
změním design, tento je ehm, strašnej.....
mohla bych přestat posloucha furt jednu písničku dokola...
a to nejhlavnější, bojím se, že nebudu chodit do tanečních, jelikož nemám partnera a jsem moc ošklivá na to, abych nějakýho našla nebo si pro mě nějakej přišel.....
strašně se stydím a jsem nervózní z jednoho kluka, kterej je Nikův kámoš.... jeho spalující pohled a mluva s lehce erotickým podtextem a dráždivým úplně vším mě svým způsobem děsí....

Auau, já chci pouze ležet na břichu

16. srpna 2009 v 12:43 | Rizell |  Moje řečičky
tak jo, obtěžovala jsem se vám něco napsáti, jelikož dneska je neděle a já už od včerejšího večera odmítám něco dělat...
pátek byl nádherný... ještě více, pokud to vůbec šlo, tak jsem si prohloubila lásku k dětem... byla jsem v Jihlavě- napřed v katakombách a nakonec v ZOO... katakomby mě trošku zklamaly, jelikož z jejich celkové délky 25km pod městem, jsme viděli velikánskej prd( nějakých pár chodeb a basta)... není to přístupný... ale na druhou stranu, ten chlápek co tam dělal průvodce velice pěkně mluvil a já se dozvěděla něco nového... když jsme vylezli, tak následoval oběd( od dovolené mi připadá že nic nedělám a přecpávám se- hrůza).... měla jsem vynikající obídek, bohužel byl v česnekové marinádě- byla vynikající, ale ten pocit v ústech....
nakonec ZOO... je malinká, ale pěkná... nejvíce se mi líbilo u hadů, kozenek, dravců a v dětským koutku s ohromnou skluzavkou.... jo a nadchlo mě krmení divokých koček- žraly potkany a já to úplně nadšeně sledovala, jak je trhaj, kousaj a polykají- bylo to velice zajímavé...bohužel ZOO neměla hrochy, slony a ani žirafy.... popovídala jsem si tam s několika malýma dítkama.... byla tak roztomilá... byla jsem štastná, kdo mě zná, tak ví, že nejštastnější jsem mezi dětmi( třeba s malým Davídkem a jeho tatínkem jako včera).... ale jeden chlapeček mě dostal.... bylo mu 5-7 no, a stáli jsme tam spolu u medvěda a on na mě.... moje ségra každej měsíc krvací, ty taky??? vykulila jsem jenom oči a bouchla se hlavou o sklo.... no, tak jsem mu tam krásně odpověděla... nebudu vám radši říkat co, ještě by mi někdo řekl, že kazím maličký děti, ale což, už to byl velkej kluk a jednou se mu to bude hodit..... byl to krásný den... jo a to musím říct, co mi ho zkazilo a dokonce dvakrát.... jeden chlap mě předbíhal na záchodech( měli velice zajímavé záchody- nemluvím nyní o Zoo, vlezly jste do dveří a tam byla místnost s pisoárem a další dveře, tam jste vlezly a byla tam normální mísa- velice blbé....) no, ale chci říct, co mi ten grázl udělal a já si myslím, že schválně- zinkl mě loktem do hrudi.... kretén, moc mě to bolelo.... nemusím vysvětlovat.... a další kdo mě naštval byl taky chlap.... v ZOO ke mně došla volně lezící opice- všichni si ju fotili, já jsem si ji začala lákat až tam bylo méně lidí k sobě.... pomalu šla, skoro se mě dotkla( mezitím sem si ji fotila) a nějakej pošahanec, chtěl krásnou fotku asi s dvěma opicema * smích * a tak tam přiběhl s dupotem a samo, že ona utekla... lidská blbost nezná mezí....
a co včerejšek???
po několikati letech jsem byla na veřejném bazénu... bylo to strašné.... ale když jsem to slíbila... ale bylo to fajn, akorád se mi nelíbilo, že si mě mí dva bodyguardi prohlíželi, jako by mě nikdy neviděli polonahou..... takže Rizell se snažila zakrýt každou část těla a hlavu, kterou měla skloněnou měla rudou jak rajče * ted už se tomu jenom směje, ale předtím * .... ehm, takže velice zaujímavé.... nejlepší bylo * ironie * že nejsem nějakej zdatnej plavec a vodu moc nemusím, že ten bazén byl hrozně hlubokej- ani v nejnižším jsem nedosáhla... no, prostě v půlce bazénu jsem jaksi už nemohla( to jsme tam byli už dlouho) ještě, že tam byl v blízkosti Dominik- ovinula jsem ho jak liána a nechtěla se pustit.... takže to bylo strašné..... ale on se furt usmíval( jak já ho miluju * úsměv *) ..... doma jsem se taky čachtala v bazénku, ale tam mi nic nehrozí.... pak jsem si lehla na deku a četla si.... mezitím tatínek griloval- bylo to krásné....... bohužel, jsem se začetla a tak mám rudý tělo ze zadní strany..... au au..... při psaní klečím na kolenách, jelikož sezení na pravé půlce mi činí značné problémy.... chjo, já věděla, proč se nikdy neopaluju.... a včera při Gejši( ježíš, ten ředitel- mlask) mě chudák tatínek furt mazal- což bylo divný, jelikož naši rodiče se nás nedotýkají a on mi mazal záda a nohy..... byla jsem na rozpacích....
ježiš, já radši končím, moc a moc kecám.... jinak, mám pro vás dvě nové povídky a několik jednorázovek..... a asi napíšu dneska kapitoly, ale to nevím jistě, jelikož si chcu jít ještě zaplavat.....

Stále v jejím srdci

13. srpna 2009 v 20:11 | Rizell |  Jednorázovky
Příjemný klid občas přerušil pták, který létal z větve na větev. Zelené stromy lemovaly zapadlou, málo vyšlapanou cestičku. Sluneční paprsky občas prošly korunami, ale jinak se zde drželo příšeří a chlad, který vycházel z rychle tekoucí bystřiny, která vytékala až z vrcholků hor. Slabý větřík si pohrával s jejími plavými vlasy. Pomalu kráčela stezkou s dlaněmi otírající se o vysokou trávu. Zhluboka nabírala do svých plic svěží vzduch. Oči měla přivřené, nepotřebovala se dívat před sebe, trávila zde tolik času, že zde věděla o každém pařízku, kopečku, i o nejmenším kamínku, který by se jí mohly připléct pod nohy. Nebála se bolesti z pádu, ani že by si odřela svá bosá chodidla.
Zde byla svá, zde nebylo ničeho, co by jí ublížilo- ničilo. Studená hlína prolévala chlad do každé částečky jejího těla, chloupky se naježily a záda se občas otřásla zimou.
Kráčela dál, poslouchala to ticho, které ji obklopovalo, zde zapomněla. Nyní byla člověkem, který může žít a ne jen ubohým a vystrašeným zvířátkem.
Uklidňovala ji ta nadpozemská krása, nevinnost a pocit bezpečí.
Pomalým krokem došla až k plochému kameni, který zabíral skoro polovinu tekoucí vody. Byl vyhřátý sluníčkem a do těla jí projelo aspoň trochu tepla. Usedla na něj a své obnažené nohy opatrně ponořila do říčky. Byla strašně ledová, ale snažila se to nevnímat, nechávala nohy pod hladinou a opatrně vytáhla skice ze svého batohu, nechtěla, aby jí vypadly uhlíky, které se jí povedlo nepozorovaně ukrást z učebny výtvarné výchovy.
Nepatrně se usmála a nad kořenem nosu se jí vytvořila hluboká vráska. Kriticky se dívala na svůj výtvor, nikdy se jí nezdálo dosti dobré to, co vytvořila. Nedokázala ocenit svůj talent a ve škole o něm nikdo nevěděl, jak by mohl. Rychlým mrknutím zahnala neposedné slzy, které se draly na povrch a hlasitě si povzdychla.
Ramena poraženecky klesla směrem dolů, jak moc tento pohyb znala, tak často ho používala. Nedokázala se bránit a nyní již nemá ani proč.
Upřeně se dívala na skotačící veverku, která se snažila vytáhnout z dutiny stromu velikánskou šišku. Pokaždé když se jí povedlo šišku nadzvednout a když jí zase spadla nazpátek, utekla co nejdál a pak se zase opatrně vracela. Pokoušela se o to znova a znova, nevzdávala se. Neměla tento boj jako předem prohrátou bitvu.
Prázdným lesem se ozval tichý nakřáplý hlas. Nikdo jej neslyšel, ale osobě, které to slovíčko vyšlo z úst se neuvěřitelně ulevilo. Tížilo ji to obvinění na neznámého pachatele tak dlouho, tolik dlouhých let. Poprvé ji začalo postupně ničit před deseti měsíci.
Nehybná postava vzpřímeně seděla a její mysl se vrátila do období, kdy cítila, že se jí vrací dávno ztracená naděje.
Drobná asi devatenáctiletá dívka zprudka oddechovala a při pohledu na hodinky, které měla na pravém zápěstí ještě zrychlila. Byla po škole kvůli té nafoukané holce, která si myslí, že může všechno. Nemohla si dovolit přijít pozdě, vlastně ani nechtěla. Ta stará žena s tváří prorytou vráskami a dávno plesnivými vlasy jí byla nyní vším.
To ona si s ní každé odpoledne po škole povídala. To ona jí vyprávěla o svém dávno zesnulém manželovi, kterého i nyní stále milovala a kterému každé ráno u památníčku na hřbitově chodila zapalovat svíčku. To ona jí pomohla vylepšit techniku jejího prozatím amatérského kreslení, a nejen s tím. Jen ta křehká stařenka jí vyděla až do bolestně rozdrásané dušičky. Učila ji spoustu věcem. Vycházet s lidmi, upředňostňovat své přednosti, dopředu se neshazovat a hlavně mít se ráda a být osobností. Každý den se těšila až po škole na kole pojede k ní, tam bude již očekávána. Ona bude stát ve dveřích svého dřevéného a skromného baráčku a na stole v kuchyni budou čekat čerstvě upečené koláčky a horké kakao.
Jako by to bylo včera vidí, jak kromě stařenky tam běhá i pes. Byla to starší fenka z útulku. A byla pro ní, hned si jí zamilovala a stala se z nich dvojka, která se jen s těžkým srdcem od sebe dělila.
Ta žena pro ni byla vším, matkou, babičkou i tak moc postrádanou kamarádkou. Dělila se s ní nejen o své radosti, ale i strasti. Vždy u ní našla útěchu a bezpečí. To jen s ní mohla o všem mluvit, jen ona jí dokázala říct, co si myslí a jen ona jí pomáhala se vyvarovat jejím hloupě dětským chybám.
Proto pro ni bylo tak těžké se vyrovnat s tím, že rakovina, která ženě zakazovala posledních měsíců života dobře jíst, ji přemohla. Nedokázala to přenést přes srdce a i nyní je to velmi těké. Její otec jí dokonce zakázal jít i na pohřeb, nechápal, že měla, pro něj cizí ženskou, radši než jeho. Nikdy si neuvědomil, že od té doby, co jí umřela v sedmi letech matka, začal trávit přemnoho času v práci a když byl doma, tak si rád přihnul a občas se neubránil i nesmyslným ranám na svém jediném dítěti. Neviděl bolest v jejich očích, neviděl, jak se nedokáže sama srovnat, neviděl, že nemá kamarády a že ji někteří spolužáci i šikanují. Nevšiml si, jak jeho dcera začala žít až když poznala tu ženu.
Přes svoji bolest ze ztráty ženy nic neviděl. Ničil svoji malou holčičku a sám si myslel, jak všechno zvládá.
Byla zpopelněna a uložena na hrobě svého muže, tak jak si přála. Ona však u toho nesměla být, na radu výchovného poradce, který jí byl po návštěvě otce ve škole navrhnut, nesměla ani na hřbitov.
Otevřela hnědé oči a volně nechala stékat slzy, neměla se zač stydět. Ztratila člověka, kterýmu na ní záleželo. Pohled se jí stočil na malinkou pastvinku, musela si skousnout ret, další rána na duši se ozvala.
Už s ní netráví většinu času, neposlouchá pozorně vše, co jí povídala. Nehledí jí do očí svýma modrýma očima, nevrtí šťastně ocasem když ji vidí a neskáče na ní na přivítanou. Už se neprobouzí tak, že na ní hupne velká chlupatá koule a začně jí olizovat nos. To vše je pryč.
Znovu se natáhne pro batoh a vytáhne z ní kolečko salámu, tolik oblíbeného pokrmu své zvířecí kamarádky. Ztuhle vstane a pomalu jde na loučku, zde zanechá pochutinu a po cestě natrhanou kytičku z lesního kvítí.
Potichu se modlí směrem k dvěma ručně svázaným křížkům s vyrytými iniciály a snaží se usmívat, vždyť oni měly rády její úsměv.
Rychle se otáčí a zahání slzy, vždyť jsou stále s ní. Stále v jejím srdci a ona je nezklame.
Přes všechna přesvědčení, která se v hlavě rýsují, se ozve to osudné a tolik nenáviděné proč.

huuu, jsem se pochlapila, jsem příjemně unavená, mám novýho plyšáka a kupu zážitků a zásoby úsměvů vypotřebovaných až do příštího roku

12. srpna 2009 v 14:56 | Rizell |  Moje řečičky
zdravím, ano, jsem zpět
příjemně unavená, se spálenejma nohama a puchýřem na noze, s úsměvem na tváři a zážitkama na vyprávění
co vám budu povídat....
v úterý jsme odjížděli... skoro celou cestu jsem prospala a když jsem byla vzhůru, tak jsem nadávala tatínkovi, že by mohl jezdit pomalejc a bezpečnějc... ono, předjíždět šest aut a z toho čtyři náklaďáky u zatáčky skoro rychlostí 160kilometrů není nejpříjemnější.....
tak jo, celou cestu pršelo, druhej den poprchalo, ale stejně jsme šli na trasu... krátkou, ale fajn.....
druhej den jsme se jen flákali....
třetí den jsem pokořila horu o velikosti 2452m.n.m. ..... Slavkovský štít.... bylo to dokonalý, co bych povídala.... sluníčko svítilo, nádherná krajina, samý srázy.... nemohla jsem se vynadívat....
další den jsme strávili u Štrbského plesa a na Solisku- něco málo přes dva tisíce metrů....
v nedělu jsme byli na Špiškým hradě, který je největší ve střední Evropě.... nádhera.... hlavně ty grilovaný žebírka....
na pondělek byla navrhnuta trasa na Rysy ve výšce 2503 m. n . m. , tak jsem je pokořila..... nádhera.... dokonalost....
zpáteční trasa a zase pršelo.....
co bych povídala, pěkně jsem si odpočala, bylo nádherně....
klidně bych jela zas na přesrok, ale vůbec bych se nebránila, kdybych to lezla s přáteli nebo s přítelem..... s rodičama se mi už moc nechce, i když jsou fajn....
no, co bych jinak pověděla.,..... němci a němkyně jsou pěkně vošklivý... Poláci furt melou.... vzhledově neejhezčí jsou Češi a Slováci.... a Čeští kluci nosí více dlouhý vlasy.......
co bych vám povídala.... že jsem byla nechutně ukecaná a s každým cizím jsem kecala??? opravdu nezvyklé na mě.... nejlépe sem si pokecala s chlapama ve věku od 30-45... ti byli nejlepší.... a potom se ženskejma na záchodech a malejma dětičkama..... dokonce když jsme šli na Slavkovskej štít a pak z něj, tak jsem si povídala s nějakým klučíkem, mohlo mu bejt tak kolem 11... byl drsnej.... hlavně jeho hardcorový hlášky.....
co jsem viděla za zvířata??? sysle, lišku, ještěrky a kamzíka...
fotky samo, že dodám....
a nakonec, co znamená mé pochlapování.... no, prostě jsme nějak koupili špatnej sprcháč a to pánskej, ale pěkně voněl, tak to nebylo tak strašný...
jinak byla jsem na sebe neskutečně pyšná, hlavně když se na mě obdivně dívalo pánské osazenstvo, které mělo vedle sebe ženušku, která lezla všechno po prdeli, řvala, že za všechno může on a která furt trucovala a nadávala a lezla jak slemejš.... a to jich tam bylo habaděj... * milý úsměv *
jinak, pokecala jsem si anglicky, rusky a nakonec i po slovensky * směje se * snažila jsem se i o polštinu, ale ta mi moc nešla....
jsem na facebooku, takže kdo chce, může si mě přidat....

tak a tedka dodám fotky mých největších miláčků i se jmény.....

tak tenhle je noblesní... je bezejména...
tohodle jselm si kupovala vloni v Tatrách...
seňor Miguel Aleman Baris Ananais Zdirad Merodedonit
a tuto první slečnu jsem si koupila letos... je to plyšáček, miláček, rukávník a polštářek v jednom
říkám jí...
Samuel Harmony Juliett Miriel Rosita Elisa Rizell Jiří
papa Vaše Riz

Jsem tutaj, ale zase odcházím * milý úsměv ale Rizell *

2. srpna 2009 v 13:44 | Rizell |  Moje řečičky
já na nich prostě vyrostla a patří mezi moji nejoblíbenější
čaučau( nemůžu si odpustit Tess) lidičky...
to jsem se vám zase uráčila ozvat, to jste rádi co??? ( nechte si ty protáhlý obličeje) * úsměv *
moc jsem tu nepobyla, jelikož jsem mnoho času ani nebyla doma..... rozhodně jsem se nenudila, ale musím se přiznat, že mi můj blog chyběl, a vy samo že taky..... zvykla jsem si na tento- dá se říci- elektronický deníček....
kapitolky nepřibývají, jednorázovky taky nee, mnoho tu toho není.... co se dá dělat, ale přiznávám, že mám rozepsaný 3 jednorázovky a pro kapitolovky několik kapitol v hlavě, ale na pc se mi při tak hezkým počasí nechce a když jsu tu, tak jedině na íčku a prohlížím si vaše blogy a čtu jednu naprosto skvělou povídku, která mě naprosto dostala.....
asi si budu muset znovu založit facebook, ale uvidíme, já nerada někde odkrývám svůj nepovedený ksichtík.... grrr....
za chvilku se jdu koupat do našeho bazénu- jo lidi, máme bazoš a jsem neskutečně happy, půjdu se tam vypláznout......
co sem dělala přes týden??? no, přes tři noci jsem nebyla doma( moc se mi stýskalo po mé postýlce) ..... první noc jsem byla u kámoša spolu s Mončou.... au... šli jsme spát kolem pátý( potom, co jsme spapali grilovaný kuře, který jsme si šli koupit před tím do města).... víte, jak je hrozný spát s dvěma velkejma lidma v 1 posteli? zvlášť, když chlapi mají tak velký ramena a snaží se vás umačkat.... opravdu zajímavé.... a po krátkém spánku mě probudila Wiilie v 9, ať večer dorazíme....
Tak se po dlouhé době sešlo naše trio.... já( Rizell- kdyby někdo nepostřehl), Tess a Willie... koukaly jsme na Stmívání( já říkám že je to sračka) a papkaly.... fajn fajn....
ráno jsme odjala za babičkou... mám super babičku, cestou jsem potkala několik lidí( skoro je neznám a vím, že jeden mě nemá moc ráda, jelikož jsem kamarádka jeho sestry- takže jsem pro něj dítě) tak mi zamával a pak taky jeden kluk, kterýho znám z chodeb a jednou jsem s ním mluvila.... to mě potěšilo.... s babčou jsme zdrbly chlapiska, probraly oblečení, moji drahocenou tetičku, a hodnotily si spodní prádlo( nemusím podotýkat, že já ho mém hezčí * vyplazuje jazyk *).... bylo to hrozně fájn, jelikož mám skvělou babičku.... nabídla mi, abych se k ní přestěhovala- když je tam tak sama, uvidíme.... potom jsme měla sraz s mojí rodinkou a fachčili jsme k druhé babičce... tam to bylo fajn, trhala jsem s tatínkem srstky a rybíz.... mňam.... ten kluk z minula tam nebyl- dívala jsem se..... potom jsme šli k holičce- nic, Rizell nic..... a pak za strýcem a za psama.... zamilovala jsem se do 9O kilovýho Edy, kterej šilhá.... lidi, ten je dokonalej..... a prý bych ho dostala se slevou- asi za 140 tisíc..... luxus, ne? * ironie *
pátek... hmm... celej den venku na pc.... potom jsme s Tess chtěly furt jít pařit... na prasec ale nee.. tam půjdem na třídní sraz- to vymyslel náš spolužák... tak jsme s Tess byly pařit na jednu akci... luxus... potkaly jsme známé tváře a ty pěkně využily- všechno zaplatil chudáček...... mňam, není to dokonalost mít cigárko v ruce a v druhé chlast?.... potom jsem spala u Tess...
ráno jsme odjela a jela pěkně domů.... a tam makala, no, znáte bořka.... jo, v poho.... pomáhal sestřin přítel a docela v poho.... celej den venku a bez namazání, tak dneska vypadám jak indián chystající se na válečnou stezku s červeně pomalovaným obličejem... njn, jsem spálená... Ta- co - stále- mluví je spálená.......
před chvilkou jsem vstala a mám hlad.... jdu se vyčvachtat do vodičky, napapat a umýt hlavu, jelikož zase frčím do pryč....
jinak, zítra tu taky nejsem a pak odjíždím na dovolenou( jupííííí, já se tak těším, miluju hory), tak mě tu fakt nečekejte a jelikož jsem líná, tak žádný předřipravený článek nevím, zda- li bude... to uvidíte....
neopuštějte mě a pište komenty, těší mě to.....
Vaše Rizell