sama

3. května 2008 v 14:20 |  Básničky
sedím sama na postely,srdce krvácí.
Oči již nepláčí,pouze prázdně hledí.
Myslet je nejhorší,co v této chvíly mohu udělat,
jenže kde jinde si bolest svou mohu přehrávat?
Zas jsi mě obelhal,pro dobro mé,bez rozloučení jsi prostě odjel.
Slova v dopise na usmíření,mou bolest nijak nezmění.
ranil jsi mě a ten pro mě dokonalý,to za tebe odčinil.
jsem od něj.Jsi spokojený?
omlouvám se,že vinu hážu na tebe,
ikdyž to bylo mé rozhodnutí.
Naivně jsem si myslela,že to bude ta správná cesta,
jenže ona není.
teď dva muži,mě nejmilejší,na míle daleko ode mě si žijí.
Teď sama na postely sedím,krásné zážitky znovu přehrávám a čekám,
až rány se aspoň trochu zacelý.
Bohužel nezapomínám.
Obrana srdce mého je zničena
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 blackagain blackagain | Web | 6. května 2008 v 20:01 | Reagovat

člověk nezapomen nikdy , nikdy!! Proč?? Vždyt to tolik bolí...

2 ? ? | 6. května 2008 v 20:49 | Reagovat

Se slzami člověk ukáže,že neví co dál.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama