zase mě to přepadlo

12. dubna 2008 v 16:39 | rizell |  Básničky
Bolest a chlad svírá se pevně ve mně.
Neopouští mě nikdy,ani když jdu spát.
naučit se s tím prokletím žít,
by bylo moje malé vítězství,
ale já musím pořád s něčím bojovat.
s rodinou, s přátely, s cizími lidmi,představou
a nejvíc sama se sebou.
Miluji?no a, řeknu si,
připustit si to není snadné,ale pak?
Zas jen strach a chlad.Bojím se.
Bojím se tmy, duchů, upírů, vlkodlaků,
ale nejvíc ze všeho sebe.
Zrůdy, jenž se ze mě zrodila.
Všichni mnou pohrdají.Ani se jim nedivím.
Já sama se nenávidím.
Škodolibá, zlá, bláznivá.
To vše jsem já.
Zrůda s bolestí a chladem.
Umřít?
moc lehká věc pro mě.
Mučit a bolest cítit, to by šlo,ale všichni ví,
že bolest a chlad největší je pro mě život žít...
neberte to někdo jako argument nebo inspiraci...ta básnička jinak nešla zakončit,jako vždy u mě,ale žít život je to nejlepší,co člověk může udělat.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama