vše nové

12. dubna 2008 v 16:09 | rizell
no tak jsem se pokusila o povídku..neukamenujte mě...omlouvám se za chyby,ale opravovat se mě to nechtělo.....měla sem ji ještě jednu verzi-podobnou,ale lepší,ale ta se smazala a já se s tím znovu patlat nebudu........

Po otevření očí sem se nechápavě rozhlížela a až pak si uvědomila,že už jsem doma.Tohle je můj pokojíček,pořád stejný jako když sem ho před 10 lety opouštěla a před měsícem zase znovu obydlela.Velká místnost s ohromnou postelí s nebesy uprostřed,vyřezávanou skříní ,nábytkem k ní ladící a ohromným francouzským oknem vedoucím na balkon směřující na východ s výhledem do okolních bohatých ulic.Žádná malá místnost bez trochy soukromí,kterou musela na internátní škole sdílet s dalšími třemi děvčaty.Je doma.Ano,Angelina je doma.Ať si to však říkala každý den,cítila si tu ne svá jako cizí.
Když sem se vyhrabávala z peřin a postele a zohýbala se pro své boty,vrzla pode mnou postel a během chvíle někdo slabě zaklepal na dveře a vešel.Byla to má chůva.Milovala jsem ji,stejně jako ona mě.Nejhezčí chvíle v tomhle domě jsem prožila díky ni. Pamatuji si,jak jako malá jsem chodívala do kuchyně pro něco na pamlsek,pouštěla mě hrát si s ostatními dětmi a vždy mě konejšila.Dřív díky dětským bolístkům,avšak nyní mi byla oporou 
a ochranou před mojí matkou. Ta si od mého příjezdu ještě neoddechla od hledání vhodných ženichů.Samozřejmě by měl být co nejbohatší a nejurozenější.Takže k nám skoro denně chodí mladí i staří mládenci na čaj a ucházejí se o mojí ruku-tedy spíše domlouvají se z matkou o manželské dohodě,co jim vlastně manželství se mnou vynese.
To vše mi přelétlo v mysli,když sem uviděla tru vrásčitou avšak stále vlídnou a milou tvář své chůvy.Svojí shrbenou a šoupající postavou se blížila ke mně v ruce připravené zelené šaty.Povzdychla sem si a usmála se na tu starou ženu,která mi svými chápajícími a moudrými očima dodávala odvahu.Vstala sem a nechala se obléct.Ze začátku mě bylo hloupé,aby tato žena mě obskakovala,ale ji to uráželo a byla pyšná,že mě stále má na starosti.Se vším ji však už pomáhala její mladá a pohledná vnučka.
,,Vypadáte krásně dítě.Nemohu ani uvěřit,že jste to byla vy,kdo si chodil pro cukrátka do kuchyně." ,,Děkuji Ti,jsi na mě tak hodná,co já bych si bez Tebe počala." a usmála sem se na ni.Oplatila mi to a pak i s vnučkou opustila místnost.Podívala sem se na sebe a prohlížela sem se v zrcadle.Měla pravdu už nejsem to malé střapané děvčátko,co chodilo věčně ušmudlané a s rozbitý mi kolénky.Je ze mě žena.Ta myšlenka byla báječná,avšak obdobím svateb posk
vrněná.Znovu sem se na sebe zahleděla.Byla jsem menší postavy,hubená s plnými a pevnými prsy,štíhlou šíjí,která byla zvýrazněna vyčesanými vlasy se spadajícími loknami.Tvář sem měla pohlednou,ale nijak výrazně krásná sem nebyla.Malý roztomilý nosík,velké ze
lené oči a menší plné rty.Vše podtrhnuto bledostí,kterou sem zdědila po otci a zrzavými vlasy po matce.Za to jediné jsem jí byla vděčná. 
Při vzpomínce na matku se jí pokřivil obličej.Bolelo jí to,nikdy se svojí matkou nedokázala vycházet.Jako dítě často plakala a tatínka se ptala proč jí maminka nechce a proč ji nemá ráda.On jí na to nikdy nic neodpověděl,poslal ji si jít hrát.Až teď poznala jak jejího otce velice bolel nezájem matky vůči ní,ale co s tím měla dělat?Dřív plakala,nyní se s ní hádala.
Byla nervózní,stála už několik minut před dveřmi do jídelny.Nejraději by utekla jak malé dítě,ale tvrdohlavost a hrdost ji donutily vejít.?,,To ti to zase trvalo Angelino!Nemíníme na tebe pořád jenom čekat,nejsi středem zájmu!" řekla její matka sotva vstoupila. ,,Však si mi svůj zájem nikdy neprojevila,tak nevím co ti to vadí matko.Dobré ráno otče,vyspal jsi se dobře?" otec odhrnul noviny a něco zabreptal,ale matka nechtěla jen tak přestat. ,,Co si to dovoluješ mladá dámo?To tě v internátu nenaučili slušného chování?Myslím,že by jsme tě měli provdat,aby ti spadl hřebínek.Nikde ti nebudou trpět tvé chování a pozdní příchody!" ,,Však jsi mi matko nikdy nic neprominula.Má osoba tě nikdy nezajímala a vždy ti šlo jen o zisk a jen o sebe samou.mě si nikdy nechtěla a ani jsi se s tím netajila a radši mě poslala na 10 let na internátní školu.Sebrala si mi dětství,otce a lidi na kterých mi záleželo.A netvař se takhle jako že je ti to strašně líto,všichni víme,že není a navíc,dělá ti to vrásky." Křičela jsem na ni. ,,Dámy!!" zařval tatínek a stoupl tak prudce,až židle dopadla na zem. ,,Uklidněte se a neřvěte na sebe!" ,,Omluv mě otče,nasnídám se ve svém pokoji.Zde nemohu" a zvedla jsem se k odchodu. ,,Ještě jsme spolu neskončily." ,,Ty si možná neskončila,ale já ano!" odpověděla jsem a šla pryč.
V chodbě jsem si vykasala sukni a s brekem utíkala do pokoje.Bylo mi zle.Z ní,ale i ze mě.Nedokázala jsem už s ní hovořit v klidu a jen jsem řvala.Tatínek z toho musí být nešťastný.Litovala jsem. Bylo mi všechno líto a dělat se nedalo nic.
Ležela v již zmuchlaných šatech na posteli a koukala do stropu zdobených mozaikou.Byl na nich slavík a růže milovala to.Do pokoje se přihrnula stará chůva.Nemluvily,dodávaly si potichu slova beze slov.Chůva Angelinu přikryla a strčila pod peřiny ohřívač.Přidala na síle ohně v krbu a odešla.Po chvíli se vrátila a donesla tác.Angelina otočila hlavu a hlavou jí projela vzpomínka na dětství.Chůva jí vždy za smutku donášela horké kakao a křupavé oplatky.Posadila se,aby ne vše lépe dosáhla.Uklidňova
lo ji to. Kakao jí prohřálo celé tělo a oplatky pomohly hladovému žaludku.Žena chtěla odejít,ale zadržela ji,chtěla ji mít zde.Stařena se posadila do křesla a její pohled byl tak milý a hodný,tak mateřský.Angelině zvlhly oči,vyskočila z postele a utíkala se schoulit k nohám chůvy.
Nevím ,jak dlouho jsem se k ní tiskla,ale ani jedné to nevadilo.Cítila jsem se v bezpečí.Její staré tělo mě hřálo.Venku už bylo poledne a slunce žhnulo celou svoji silou,krb vyhasl,ale nám to nevadilo.Hřála nás láska.
Ozvalo se zaťukání a do pokoje vešel otec.Bylo to pro mě něco nového.Měla jsem ho strašně ráda,měl však strašně moc práce a účastil se jako muž vysokého postavení různých společenských akcí.Občas si se mnou hrával o poledním čaji,ale do pokoje mi nechodil ani když jsem byla nemocná.
Teď tu stál a měl smutný,ale zároveň pevný pohled.Očima požádal chůvu,aby nás nechala o samotě.Po jejím odchodu se posadil na okraj mé postele a sledoval pokoj,ale ani jednou se na mě nepodíval.Měla sem ošklivý pocit.Jeho tělo,vždy vyzařující energii jako by ochablo.Nic z něho nevyzařovalo.Pak vzhlédl a spustil.Povídal o tom,jak mě miluje už od dětství.Že sem jeho andílek a jediné dítě.Umřel by pro mě a že ho mrzí matčin vztah ke mně.Nechápala jsem proč mi to všechno říká,vždyť věděl,že jsem toto všechno věděla.Vzadu v hlavě jsem však měla neblahé podezření,že tímto se pomalu,ale jistě dostane k tomu,co nechce říct.
,,Pamatuješ si na strýce co měl statek daleko od lidí?" zeptal se mě znenadání.Vůbec sem to nečekala a nedokázala jsem pochopit,proč se baví o svém bratrovi,který byl podivín a lidé se ho bály.Povídali o něm nepěkné věci.6e je černokněžník a dokonce i vrah.On se vždycky tomu smál,ale nikdy nic nevyvracel.,,Měl v okolí svého domu nádherné nové okolí,noví lidé pro tebe neznámí…" ne,tatínku ty se mě chceš zbavit.Prosím,prosím,říkala jsem si stále v hlavě.
Ne dítě,nedívej se tak na mě.Ta bolest v tvých očích.Né,prosím.Miluji Tě má dcerunko,ale takhle to bude lepší.Jsi už velká a já tě zase ztrácím.Je mi to líto. ,,Chtěl bych ti jenom říct,že odjíždíš zítra ráno,připrav se prosím a nezhoršuj situaci.Tohle je nejlepší řešení.Pro všechny.Nijak se tomu už nevyhneš.Takže se připrav a před odjezdem dostaneš pro strýce dopis." 
Odešel.Ani se neotočil.Prosím,řekněte mi,že je to zlí sen a že se brzo probudím. Přišly služky a balily mé věci do ohromných kufrů.Seděla sem na posteli a bez zájmu je pozorovala.Teď už mi nic nepomůže.Odjedu a nebudu už nikde mít domov.Bylo mi to momentálně všechno jedno,nevnímala jsem.Bolest tam byla,ale vyleze na povrch až to nebudu očekávat a bude to horší.
Vše již bylo připravené k mému odjezdu.Jen postel mi zde nechaly a vybavení,jinak vše zelo prázdnotou a já také.Přišla mě umyt vnučka mé chůvy,chudák stará žena,zas o mě přichází.Bylo jí zakázáno jet se mnou.Oblékla mě do košile a uložila.Přidala do ohně a odešla.
Ležím a koukám.Nemohu spát
	
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama