Duben 2008

hrůza

14. dubna 2008 v 20:07 | rizell |  Moje řečičky
chjo...dneska ve škole to bylo strašný..první hodinu jsme schytali matiku...profesor si dneska do mě furt rýpal,ale mě už to nebavilo a tak jsem odsekávala....moji spolusedící vyvolal,aby něco dělala a ona na to zrovna chyběla a tak jsem to nahlas pronesla..takže k tabuly jsem šla já...no skvělý...měl tam na mě staršný keci...strašně hnusně a zhnuseně se na mě díval,řekl mi že hraju nějakou komedii.....sem to prostě navydržela a začala normálně vrčet..imbecilita největší prostě....to mám určitě za všechno a ted bude on žalovat našim......panebože...to budou keci.....no jinak jsem no pak ve škole nějak vydržela a dostanu pětku z čejiny......proč bych se měla učit??jinak nic novýho...možná,že se děsně těším na čtvrtek a sobotu...no a na nedělníí super rodinou pařbu samozřejmě taky....jinak nuda.....chtěla jsem vám přidat nějaký video,ale štvu na to......du se dívat na naruta.....hmm...závislost prostě.....jinak mě ještě dneska ve škole chyběl jeden človíček....ale zase katie je už zdravá....v těláku necvičící-tedy my jsme rozebíraly samý blbosti....fakt magoři jakoo.....to nechápu.....grrr.....chjo jakl já nenávidím smrkání a kašlání......jinak nuda...říkala jsem to už???asi jo,ale já mám chut ted nějak furt kecat...nebo tančím(spíše se kroutím jak vožralej had) a zpívám si svých falešným chraplákem.....skvělý......potřebuji obejmout a potřebuji pusu...copak je to mnoho???panebože....grrr....ještě se dozvím,že netrestám jeho,ale prej sama sebe....proč do mě tak vidí???já ho nesnáším....aaaaaaaaa.......pozoorr....zase melu....dneska mě obtěžoval nějakej chlap....ptal se mě,co to mám na sobě..já řekla,že hadry....a on,že je to v prdely....a jestly jsem kněz..tak jsem mu řekla,žýe ne,že jsem jeptiška...a on,že je to v prdely....a já,že ještě,že ne někde jinde....fakt magor jako....já se neznám.......sem drzá?sem...můžu za to?nemůžu...co s tím mám dělat??nic.........imbecilita.......hmmm.....skvělý.......radši jdu jinak řeknu něco,co nechcu.......zdravím.........

zavzpomínejme

12. dubna 2008 v 17:15 | rizell |  Jaká náladička
nebo spíše vy.....já je stále poslouchám spolu s kelly family.......prostě bratři hanson a kelly family mě berou od dětsví......jako je toho více,co žeru od dětství(myslím skupiny)ale nechci je říkat,protože jsou moc metalové a rockové a já chci mít klidný melancholický blog-já su fakt ftipná....nalhávám sama sobě.....omlouvám se......metzal se taky objeví.....později,mám ted krizi......

free hug

12. dubna 2008 v 17:10 | rizell
je to staré a znám to dlouho,ale prostě já si myslím,že je to dobrý nápad a takových lidí by chtělo více....nechtěl by to někdo zorganizovat?

aha-take on me

12. dubna 2008 v 17:04 | rizell |  Jaká náladička
hej tak tahle písen mě dostává...já mám ráda staruo dobu-a to jakoukoliv...žít tak kolem roku 543n.l. a podobné době...chjo....si,ale můžu nechat jenom zdát,ale já sem tam stejně žila....kdysi dávno v jiném životě.....no jinak ta písnička je pecka...na diskotéku a tančíme,jako by nám djjoval Arnoštek na své středeční diskotéce.....písnička pěkná,zpěvák taky a doba taky.....kolem 1985?no nevím.....

mě to zase přepadává

12. dubna 2008 v 16:53 | rizell |  Básničky
černý anděl milovat chtěl, avšak nikdo ho nechtěl.
neb jiný byl.
Dívka jenž ho chtěla,bohužel své city k němu neprojevila.
Ted mu nosí růže na náhrobek k vrbě staré,
jenž větvemi hladí hladinu jezera,
kam dívka vysypala popel z anděla.
básně psané srdcem bolavým,
utopila s tělem svým v jezeře hlubokým.
oplakávali lidé ji i anděla
a ptali se,proč láska je tak nesmělá.

já to fakt nechápu

12. dubna 2008 v 16:46 | rizell |  Básničky
láska je slovo nad kterým se usmívám,
protože nevím,jaký přesný význam ono slovo znamená.
Různá láska,různí lidé,nebude to stejné všude.
Pro někoho zábava a pro někoho city zas.
Jak si má člověk vybrat,když každý jinak radí a
naše srdce nás zradí?
Proč nějaká hvězda neukáže nám toho,
kdo vyvolený pro nás jest?
Proč každý nenajde toho kdo je pro něj ten pravý hned na poprví?
Proč sereme se s ostatníma a ani ho vůbec nemusíme najít?

zase mě to přepadlo

12. dubna 2008 v 16:39 | rizell |  Básničky
Bolest a chlad svírá se pevně ve mně.
Neopouští mě nikdy,ani když jdu spát.
naučit se s tím prokletím žít,
by bylo moje malé vítězství,
ale já musím pořád s něčím bojovat.
s rodinou, s přátely, s cizími lidmi,představou
a nejvíc sama se sebou.
Miluji?no a, řeknu si,
připustit si to není snadné,ale pak?
Zas jen strach a chlad.Bojím se.
Bojím se tmy, duchů, upírů, vlkodlaků,
ale nejvíc ze všeho sebe.
Zrůdy, jenž se ze mě zrodila.
Všichni mnou pohrdají.Ani se jim nedivím.
Já sama se nenávidím.
Škodolibá, zlá, bláznivá.
To vše jsem já.
Zrůda s bolestí a chladem.
Umřít?
moc lehká věc pro mě.
Mučit a bolest cítit, to by šlo,ale všichni ví,
že bolest a chlad největší je pro mě život žít...
neberte to někdo jako argument nebo inspiraci...ta básnička jinak nešla zakončit,jako vždy u mě,ale žít život je to nejlepší,co člověk může udělat.....

to se mi líbí

12. dubna 2008 v 16:29 | není známý,ale todle sem se dozvěděla od Annuminas
Nelze lidi soudit pouze podle jejich rozumu a vzdělanosti.Amatéři postavili Noemovu archu,odborníci Titanic..

přátelství

12. dubna 2008 v 16:24 | není
P- přítel při tobě vždy stojí
Ř- říká pravdu i když bolí
Á- abys nikdy nebyl sám
T- trpělivě naslouchá
E- energii svou Ti dává
L- lásku, která nezvadá
S- sílu,když Ti dochází
T- samotou Tě provází
V- věří Ti vždy v každé době
Í- i když ostatní jsou proti Tobě

vše nové

12. dubna 2008 v 16:09 | rizell
no tak jsem se pokusila o povídku..neukamenujte mě...omlouvám se za chyby,ale opravovat se mě to nechtělo.....měla sem ji ještě jednu verzi-podobnou,ale lepší,ale ta se smazala a já se s tím znovu patlat nebudu........

Po otevření očí sem se nechápavě rozhlížela a až pak si uvědomila,že už jsem doma.Tohle je můj pokojíček,pořád stejný jako když sem ho před 10 lety opouštěla a před měsícem zase znovu obydlela.Velká místnost s ohromnou postelí s nebesy uprostřed,vyřezávanou skříní ,nábytkem k ní ladící a ohromným francouzským oknem vedoucím na balkon směřující na východ s výhledem do okolních bohatých ulic.Žádná malá místnost bez trochy soukromí,kterou musela na internátní škole sdílet s dalšími třemi děvčaty.Je doma.Ano,Angelina je doma.Ať si to však říkala každý den,cítila si tu ne svá jako cizí.
Když sem se vyhrabávala z peřin a postele a zohýbala se pro své boty,vrzla pode mnou postel a během chvíle někdo slabě zaklepal na dveře a vešel.Byla to má chůva.Milovala jsem ji,stejně jako ona mě.Nejhezčí chvíle v tomhle domě jsem prožila díky ni. Pamatuji si,jak jako malá jsem chodívala do kuchyně pro něco na pamlsek,pouštěla mě hrát si s ostatními dětmi a vždy mě konejšila.Dřív díky dětským bolístkům,avšak nyní mi byla oporou 
a ochranou před mojí matkou. Ta si od mého příjezdu ještě neoddechla od hledání vhodných ženichů.Samozřejmě by měl být co nejbohatší a nejurozenější.Takže k nám skoro denně chodí mladí i staří mládenci na čaj a ucházejí se o mojí ruku-tedy spíše domlouvají se z matkou o manželské dohodě,co jim vlastně manželství se mnou vynese.
To vše mi přelétlo v mysli,když sem uviděla tru vrásčitou avšak stále vlídnou a milou tvář své chůvy.Svojí shrbenou a šoupající postavou se blížila ke mně v ruce připravené zelené šaty.Povzdychla sem si a usmála se na tu starou ženu,která mi svými chápajícími a moudrými očima dodávala odvahu.Vstala sem a nechala se obléct.Ze začátku mě bylo hloupé,aby tato žena mě obskakovala,ale ji to uráželo a byla pyšná,že mě stále má na starosti.Se vším ji však už pomáhala její mladá a pohledná vnučka.
,,Vypadáte krásně dítě.Nemohu ani uvěřit,že jste to byla vy,kdo si chodil pro cukrátka do kuchyně." ,,Děkuji Ti,jsi na mě tak hodná,co já bych si bez Tebe počala." a usmála sem se na ni.Oplatila mi to a pak i s vnučkou opustila místnost.Podívala sem se na sebe a prohlížela sem se v zrcadle.Měla pravdu už nejsem to malé střapané děvčátko,co chodilo věčně ušmudlané a s rozbitý mi kolénky.Je ze mě žena.Ta myšlenka byla báječná,avšak obdobím svateb posk
vrněná.Znovu sem se na sebe zahleděla.Byla jsem menší postavy,hubená s plnými a pevnými prsy,štíhlou šíjí,která byla zvýrazněna vyčesanými vlasy se spadajícími loknami.Tvář sem měla pohlednou,ale nijak výrazně krásná sem nebyla.Malý roztomilý nosík,velké ze
lené oči a menší plné rty.Vše podtrhnuto bledostí,kterou sem zdědila po otci a zrzavými vlasy po matce.Za to jediné jsem jí byla vděčná. 
Při vzpomínce na matku se jí pokřivil obličej.Bolelo jí to,nikdy se svojí matkou nedokázala vycházet.Jako dítě často plakala a tatínka se ptala proč jí maminka nechce a proč ji nemá ráda.On jí na to nikdy nic neodpověděl,poslal ji si jít hrát.Až teď poznala jak jejího otce velice bolel nezájem matky vůči ní,ale co s tím měla dělat?Dřív plakala,nyní se s ní hádala.
Byla nervózní,stála už několik minut před dveřmi do jídelny.Nejraději by utekla jak malé dítě,ale tvrdohlavost a hrdost ji donutily vejít.?,,To ti to zase trvalo Angelino!Nemíníme na tebe pořád jenom čekat,nejsi středem zájmu!" řekla její matka sotva vstoupila. ,,Však si mi svůj zájem nikdy neprojevila,tak nevím co ti to vadí matko.Dobré ráno otče,vyspal jsi se dobře?" otec odhrnul noviny a něco zabreptal,ale matka nechtěla jen tak přestat. ,,Co si to dovoluješ mladá dámo?To tě v internátu nenaučili slušného chování?Myslím,že by jsme tě měli provdat,aby ti spadl hřebínek.Nikde ti nebudou trpět tvé chování a pozdní příchody!" ,,Však jsi mi matko nikdy nic neprominula.Má osoba tě nikdy nezajímala a vždy ti šlo jen o zisk a jen o sebe samou.mě si nikdy nechtěla a ani jsi se s tím netajila a radši mě poslala na 10 let na internátní školu.Sebrala si mi dětství,otce a lidi na kterých mi záleželo.A netvař se takhle jako že je ti to strašně líto,všichni víme,že není a navíc,dělá ti to vrásky." Křičela jsem na ni. ,,Dámy!!" zařval tatínek a stoupl tak prudce,až židle dopadla na zem. ,,Uklidněte se a neřvěte na sebe!" ,,Omluv mě otče,nasnídám se ve svém pokoji.Zde nemohu" a zvedla jsem se k odchodu. ,,Ještě jsme spolu neskončily." ,,Ty si možná neskončila,ale já ano!" odpověděla jsem a šla pryč.
V chodbě jsem si vykasala sukni a s brekem utíkala do pokoje.Bylo mi zle.Z ní,ale i ze mě.Nedokázala jsem už s ní hovořit v klidu a jen jsem řvala.Tatínek z toho musí být nešťastný.Litovala jsem. Bylo mi všechno líto a dělat se nedalo nic.
Ležela v již zmuchlaných šatech na posteli a koukala do stropu zdobených mozaikou.Byl na nich slavík a růže milovala to.Do pokoje se přihrnula stará chůva.Nemluvily,dodávaly si potichu slova beze slov.Chůva Angelinu přikryla a strčila pod peřiny ohřívač.Přidala na síle ohně v krbu a odešla.Po chvíli se vrátila a donesla tác.Angelina otočila hlavu a hlavou jí projela vzpomínka na dětství.Chůva jí vždy za smutku donášela horké kakao a křupavé oplatky.Posadila se,aby ne vše lépe dosáhla.Uklidňova
lo ji to. Kakao jí prohřálo celé tělo a oplatky pomohly hladovému žaludku.Žena chtěla odejít,ale zadržela ji,chtěla ji mít zde.Stařena se posadila do křesla a její pohled byl tak milý a hodný,tak mateřský.Angelině zvlhly oči,vyskočila z postele a utíkala se schoulit k nohám chůvy.
Nevím ,jak dlouho jsem se k ní tiskla,ale ani jedné to nevadilo.Cítila jsem se v bezpečí.Její staré tělo mě hřálo.Venku už bylo poledne a slunce žhnulo celou svoji silou,krb vyhasl,ale nám to nevadilo.Hřála nás láska.
Ozvalo se zaťukání a do pokoje vešel otec.Bylo to pro mě něco nového.Měla jsem ho strašně ráda,měl však strašně moc práce a účastil se jako muž vysokého postavení různých společenských akcí.Občas si se mnou hrával o poledním čaji,ale do pokoje mi nechodil ani když jsem byla nemocná.
Teď tu stál a měl smutný,ale zároveň pevný pohled.Očima požádal chůvu,aby nás nechala o samotě.Po jejím odchodu se posadil na okraj mé postele a sledoval pokoj,ale ani jednou se na mě nepodíval.Měla sem ošklivý pocit.Jeho tělo,vždy vyzařující energii jako by ochablo.Nic z něho nevyzařovalo.Pak vzhlédl a spustil.Povídal o tom,jak mě miluje už od dětství.Že sem jeho andílek a jediné dítě.Umřel by pro mě a že ho mrzí matčin vztah ke mně.Nechápala jsem proč mi to všechno říká,vždyť věděl,že jsem toto všechno věděla.Vzadu v hlavě jsem však měla neblahé podezření,že tímto se pomalu,ale jistě dostane k tomu,co nechce říct.
,,Pamatuješ si na strýce co měl statek daleko od lidí?" zeptal se mě znenadání.Vůbec sem to nečekala a nedokázala jsem pochopit,proč se baví o svém bratrovi,který byl podivín a lidé se ho bály.Povídali o něm nepěkné věci.6e je černokněžník a dokonce i vrah.On se vždycky tomu smál,ale nikdy nic nevyvracel.,,Měl v okolí svého domu nádherné nové okolí,noví lidé pro tebe neznámí…" ne,tatínku ty se mě chceš zbavit.Prosím,prosím,říkala jsem si stále v hlavě.
Ne dítě,nedívej se tak na mě.Ta bolest v tvých očích.Né,prosím.Miluji Tě má dcerunko,ale takhle to bude lepší.Jsi už velká a já tě zase ztrácím.Je mi to líto. ,,Chtěl bych ti jenom říct,že odjíždíš zítra ráno,připrav se prosím a nezhoršuj situaci.Tohle je nejlepší řešení.Pro všechny.Nijak se tomu už nevyhneš.Takže se připrav a před odjezdem dostaneš pro strýce dopis." 
Odešel.Ani se neotočil.Prosím,řekněte mi,že je to zlí sen a že se brzo probudím. Přišly služky a balily mé věci do ohromných kufrů.Seděla sem na posteli a bez zájmu je pozorovala.Teď už mi nic nepomůže.Odjedu a nebudu už nikde mít domov.Bylo mi to momentálně všechno jedno,nevnímala jsem.Bolest tam byla,ale vyleze na povrch až to nebudu očekávat a bude to horší.
Vše již bylo připravené k mému odjezdu.Jen postel mi zde nechaly a vybavení,jinak vše zelo prázdnotou a já také.Přišla mě umyt vnučka mé chůvy,chudák stará žena,zas o mě přichází.Bylo jí zakázáno jet se mnou.Oblékla mě do košile a uložila.Přidala do ohně a odešla.
Ležím a koukám.Nemohu spát
									

shrnutí

12. dubna 2008 v 16:02 | rizell |  Moje řečičky
no tak jsem dlouho nic nepřidala já vím,ale mě to prostě na počítači nebaví a tak sem nechodím....no jinak su momentálně nemocná a je to hrůza...za prvé nenávidím smrkání a za druhé sem musela odložit moji schůzku s milovanou osůbkou a zítřek asi taky a za druhé ve čtvrtek jedeme se třídou do Vídně a já chci být zdravá.........no potom mi kazí mysl třídní schůzky.....chjo.....no jinak poslední dobou je to jako vždy stejné.......ve škola nuda a písemnky......lidé na ulici jako vždy na mě divně koukaj-fakt nevím proč......no a užívám si s lidmi,které mám ráda......duo Janiček,Terezzzkaaa,Mišulka a Pájinka a Katuška a Tučnák......prostě stereotyp,kterej je furt jinej...to je voloviny co???jinak jsem si myslela,že už konečně bude hezky a ono ničemo.....jako přes týden krásně,ale dnes?už sem si myslela,že si na sebe vezmu sexy selské bílé šatičky a ono asi nic......no jinak dnešek....koukala sem na svůj oblíbenej film střihorukej Edward a pak pekla cookies.....naše rodinka si je jaksi zamilovala........no jinak zítra bude další oslava narozenin-má sestra má 18...to je hrůza jak už jsme staří........já minulej týden taky narozky....to budem tlustí...chjo......no neva.........já jím až moc,měla bych to ošizovat?měla,ale co z toho budu mít?nic...takže promintě,ale du se najíst............ehm..promintě zase kecám voloviny............tímhle bych chtěla pozdravovat naši nemocnou Katie protože mi ve škole chybí........takže se mějte

Mad world-Gary Jules

12. dubna 2008 v 15:50 | rizell |  Jaká náladička
 písnička je nádherná....je pomalá a uklidnuje....je z filmu Donnie Darko......teda aspon myslím 
 All around me are familiar faces
Worn out places, worn out faces
Bright and early for their daily races
Going nowhere, going nowhere
Their tears are filling up their glasses
No expression, no expression
Hide my head I want to drown my sorrow
No tomorrow, no tomorrow

And I find it kind of funny
I find it kind of sad
The dreams in which I´m dying
Are the best I´ve ever had
I find it hard to tell you
I find it hard to take
When people run in circles
It´s a very, very mad world mad world

Children waiting for the day they feel good
Happy Birthday, Happy Birthday
and I feel the way that every child should
Sit and listen, sit and listen
Went to school and I was very nervous
No one knew me, no one knew me
Hello teacher tell me what´s my lesson
Look right through me, look right through me

And I find it kind of funny
I find it kind of sad
The dreams in which I´m dying
Are the best I´ve ever had
I find it hard to tell you
I find it hard to take
When people run in circles
It´s a very, very mad world ... mad world
Enlarging your world
Mad world
 český text 
 Šílený svět 
 
 Všude kolem mě jsou důvěrně známé tváře
Strhaná místa, strhané tváře
Jasný a časný pro denní závod.
Jdoucí nikam, jdoucí nikam
Jejich slzy naplnili jejich brýle
Žádný výraz, žádný výraz
Skryju svou hlavu, utopím svůj smutek.
Ne zítra, ne zítra.
Nacházím druh zábavy,
nacházím druh smutku.
Sny, ve kterých umírám touhou jsou ty nejlepší, které jsem kdy měl.
Nacházím, jak ti to říct,
nacházím, jak ti to vzít.
Když lidé běží dokola, je to moc
Šílený svět, šílený svět
Děti čekají na den, až budou mít dobrou náladu,
Všechno nejlepší k narozeninám, všechno nejlepší
Cítím, že každé dítě by mělo sedět a poslouchat.
Sedět a poslouchat.
Šel do školy a já byl nervózní
Nikdo to neví, nikdo to neví.
Ahoj...učitelko, řekni mi, co je mým úkolem.
Prohlédni mě skrz na skrz..Prohlédni mě
Nacházím druh zábavy,
nacházím druh smutku.
Sny, ve kterých umírám touhou jsou ty nejlepší, které jsem kdy měl.
Nacházím, jak ti to říct,
nacházím, jak ti to vzít.
Když lidé běží dokola, je to moc
Šílený svět, šílený svět.
Zvětši svůj svět, šílený svět....

vykec

1. dubna 2008 v 20:24 | rizell |  Moje řečičky
hmm...drsný dneska jsem se dozvěděla,že je apríl a duben celkově..nějak mi to nedochází......je to divný....ale zase máme krásný počasí a je fajn nálada,teda jak u koho..no já su nevyspalá,jelikož zase nemůžu spát...chjo...jinak včera měl narozeniny úplně skvělej prostě nejlepší človíček......a bohužel bylo i patnáctiletté výročí smrti mého oblíbeného herce.......jinak co bych řekla?že ve škole je to strašný...strašná nudaaa......chemii sem celou prospala.....a pak jsem se jakoby najednou probrala a furt zpívala a tančila....fakt strašný..to bude tím pylem......no jinak je to ted také nhektické...víkend sem měla zase bez odpočinku.....no v sobotu sem se furt dívala na dirty dancing the second...fakt dost dobrý...asi se ze mě stává romantik.........blé....no a dneska sem to zkoukla od té soboty popáté..prostě závislost....fakt strašný...no a v ne děly sem byla u babči,můj děda je totiž chudák v nemocnici.....je mi to líto......ale babča mi všechno vynahradila......je fakt skvělá...nahrazuje mi docela matku,kterou nemám.....ale to je detail.......jinak nic úchvatného se tu neděje,teda kromě toho,že zase nebo spíše furt umírám hlady......achjo.......těším se,až bude víkend...uvidím tatínka.......někdy by mě zajímalo,proč je to takový a ne jiný.....no jinak sem taky se zase rofla z matkou........prej abych nežrala a šla cvičit....at si cvičí sama husa....ani nevaří,takže su furt na chlebu a špagetách.....hmm..zase píšu vloviny,který nikoho nezajímaj....no,ale co.........jinak se těším do Vídně....sice kvůli tomu nemůžu jet za někým do brna,ale mě to neva.....už se tam těším...hlavně do prátru(nevím jak se to píše)..........zvracící satan..to bude zážitek na celej život.....hm.neva.........co bych ještě kecala?no to fakt nevím,jako je toho hodně,ale to nechci říkat..přece jenom se vykecávám netu....je to divnej pocit..taký zvláštní.......už se těším na zítřek....sice ne na učení,ale na Katii,Seyu,batmana(chce mýho muže,pche),catwoman a další a další....tím myslím hobita a Sony a Christiana..........tak se mějte famfárově a užite si pěkné počasí...........hele pujdeme na toho swinnyho todda nebo jak se to píše?