morbidní báseň

14. března 2008 v 22:07 | rizell |  Básničky
na začátek povím jen toto...nemusíte se mě bát....su sice trochu divná,ale vše si jen vymýšlím.........todle bych v životě nikomu neudělala.....básničky sou napsané zatím v mé největší krizi,kterou sem zatím měla a doufámn,že už i ji mám úspěšně za sebou.....chci jen říct....víte někteří lidé to prostě nemají v životě lehké a pak se to sere ještě více...no a jelikož to nemohla sem unést srala sem si to vlastní vůlí ještě více...je spousta věcí co sem udělala a keců co sem vedla...vím,že to bylo špatné....a strašně se za to stydím...bohužel todle mě bude provázet celým životem a já sama sobě neodpustím,protože sem byla srab a vše ještě více zmrvila......a ted???je mi to děsně líto.....obtěžovala sem nejen sebe,ale především své okolí.....je mi to líto......sem prostě zlá....a a odporná.......... :-(
Chci si hrát,chci si užívat.
Choutky zas já mám.
Pachuť krve v ústech mých mi schází
a žaludku mému to čím dáltím více dochází.
Křičí,řve.
Po tomdle jídle se táže.
chci si hrát,chci si užívat.
Obět další zas celý den týrat.
miluji ten křik.tak hlasitý,bolestivý,to utrpení v něm zní a pak náhle oněmí.
a pak ten pohled,ten strach copak dalšího jim udělám a pak otazník proč zrovna oni.
Proč já?ptá se ten chudák.
Však vždy říkám,že nemusí se bát,
že žít je větší bolest než takhle umírat.
Umírat jak zvíře bez kůže s myslí při vědomí..
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 rudakostal rudakostal | E-mail | 25. ledna 2010 v 9:14 | Reagovat

je to brutalni

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama